Page 6 - DO TOHO! - 6/2017
P. 6
HVĚZDA
ODLOŽENÝ KONEC
„Ještě nic nebalím, motivaci mám velkou,“ říká trojnásobná olympijská
vítězka v rychlobruslení Martina Sáblíková.
Někdy ve třinácti letech jí trenér Vzpomeneš si ještě, jaké to bylo ve Pro mě bylo hodně emotivní, když usedli do
řekl, že vyhraje olympiádu. Ne- škole? lavice, dostali žákovskou a ostatní věci.
kecal. O 10 let později ve Van- Na školu vzpomínám docela ráda, hlavně Měla jsem to umocněné tím, že chodí do té
couveru se tak stalo. Martina na své začátky. Malé dítě to vnímá tro- samé školy, kterou jsem navštěvovala i já.
Sáblíková v Kanadě vystoupila na nej- šku jinak, protože se učí číst, psát, což Teď tam mají moji velkou fotku, a když se
vyšší stupínek dokonce dvakrát a ještě jsou pro něj strašně zajímavé věci. Zato ti dva před ni postavili a spustili: Jé, tady jsi
k tomu ukradla soupeřkám bronz na konec základní školy bere dospívající chodila do školy, tak mě to pohladilo na
trati, která je na ni krátká – jen 1500 mládež jinak, jakože tam musí chodit duši.
metrů. z donucení. Od páté do deváté třídy je to
pro děcka těžké. Tak jsem to cítila já. Vzpomínáš na svou první tašku?
Teď je Martině třicet, ovšem ještě zda- (smích) Asi jako každá holka jsem měla nějakou rů-
leka nekončí. Pořád má motivaci porážet žovou nebo červenou, ale úplně přesně si
soupeřky a vyhrávat. Třeba na únorových Co tě napadlo nedávno, když jsi vedla to nevybavuji.
OH v Pchjongčchangu, nebo i o čtyři roky poprvé do školy své sourozence – dvoj-
později v Pekingu. A mimochodem, čata Báru a Martina? Měla jsi oblíbené předměty?
i v tom zápřahu studuje vysokou... Tělocvik, a to mi zůstalo do teď. A pře-
stávky se svačinou, oběd. (smích) Hodně
brzy, asi v šesté třídě, jsem začala jezdit
pryč. Když jsem se pak vrátila, musela jsem
se všechno doučovat. Což bylo těžší, ale na-
štěstí mi pomáhali rodiče i učitelé. Vypořá-
dávala jsem se s tím hodně těžce, ale pár
předmětů mě bavilo.
A neměla jsi nějaký průšvih? Alespoň
malý?
Těch bylo hodně, na základní škole jsem se
zastávala mladších. Musím se přiznat, že
jsem mlátila malé hokejisty, kteří ubližo-
vali ostatním. (smích)
Ty, taková štíhlá dívka?
Ne, že bych se s nimi vždycky pouštěla do
opravdové rvačky. Ale třeba když dělali
něco, co se mi nelíbilo, sebrala jsem jim
před školou třeba kšiltovku a běžela s ní až
na náměstí. Tam jsem ji pověsila na strom
a utíkala zpátky. Pak si na mě dávali pozor.
Sportovní gympl byl nejspíš jasnou
volbou…
Ono by to asi jinak nešlo. Normální školu
bych nedala, s tím, jak jsem přes sezonu
byla pořád pryč. Ale jsem hrozně ráda, že
jsem na té sportovní škole mohla být,
protože tam pro mě dělali první po-
slední. A když jsem se vrátila domů, tak
neexistovalo, že by mi nějaký profesor
s něčím nepomohl. Za to jsem jim
vděčná.
Gymnázium ti i tak trvalo déle, než je
běžné...
Se svou první třídou jsem došla až do čtvr-
ťáku, takže se mi neměnili spolužáci ani
6 6/2017
