Page 6 - DO TOHO! - 6/2016

HVĚZDA

DO POSLEDNÍ RÁNY

Osmadvacetiletá Veronika Vítková překonala před sedmi roky
vážnou nemoc a ví, že biatlon se jede nadoraz.

Na běžky jí postavili ve třech le-
tech, měla velký vzor – tetu
Janu, která závodila i na olympi-
ádě. Pořád byla venku, sporto-
vala. Žádné vysedávání s tabletem v ruce.
Díky tomu se dostala k biatlonu. Prý šlo
o lásku na první pohled. Baví ji, že do po-
sledního výstřelu není nic rozhodnuté.
Teď by ráda za rok a kousek na olympij-
ských hrách v korejském Pchjongčchangu
získala nějakou individuální medaili.
Jaké jsi prožila dětství? Bez telefonu,
tabletu, na horách...
Víceméně jsem ho prožívala venku. Ani mi
takové věci nechyběly. My jsme doma po-
čítač neměli, takže jsem od rána do večera
lítala někde venku. Je škoda, že to dnes už
takové není.
Co školní léta, v lavicích jsi toho moc
nenaseděla, že?
Ze začátku ano, chodila jsem normálně do
školy. Ale už na konci základky jsem měla
úlevy, to už bylo horší. A když jsem přišla
na gymnázium v Jilemnici, tak tam jsem
první druhý ročník ještě zvládla, ovšem
pak jsem si ty další dva musela rozložit
vždycky na dva roky, protože jsem ve škole
moc nebyla. Studium bylo hodně individu-
ální.

6 6/2016