Page 6 - DO TOHO! - 3/2015
P. 6
HVĚZDA
>>> Horvi, jaký jsi byl vůbec žák? Mluvíme To jo, komentuju všechno. I když někdy by
mě trenéři asi nejradši zamkli na záchodě,
pořád jen o balónu, ale i taková škola aby se taky na chvíli dostali ke slovu.
je důležitá pro fotbalistu.
S učením jsem to nepřeháněl. Většinou Teď jsi na druhé straně, budeš tréno-
průměr, někdy i bída. Na základce jsem měl vat v Domažlicích, budeš garantem žá-
dvojky, ke konci i trojku, ale čtyřky nikdy. kovské akademie v Plzni. Už se na to
I když jsem byl pro každou srandu, velký připravuješ?
průšvihy jsem nedělal a neměl jsem ani Už jsem do toho skočil. Rovnýma nohama.
dvojku z chování. Jsem zapsaný do trenérské školy. S legrác-
kami asi lehce zvolním, ale i sranda být
A poznámky jsi nosil? musí! Spoluhráči potvrdí, že jenom
To jo. I když asi nejtěžší kalibr byla po- o srandě to není. Umím říkat i nepříjemné
známka od třídní učitelky, že jsem nena- věcí, pěkně na rovinu. Když je to ku pro-
pravitelný šašek a že už to asi jiné nebude, spěchu, klidně kritizuju.
ať se s tím rodiče smíří.
Měla pravdu, šaškem jsi dodnes. Děláš Ale počkej, to jsme odbočili, aby ses
legrácky v kabině i na hřišti, tvůj op- nám nevykroutil z otázky. Jaký jsi měl
timismus je nakažlivý a trenéři říkají, prospěch v učení?
že jsi do kolektivu poklad. To už bylo horší. Hrál jsem dorosteneckou
ligu a měl jsem jednou na konci roku šest
čtyřek, to byla ostuda. A trojku z tělocviku Zahrál si se synkem
k tomu! To bylo nejhorší. Nepřeskočil jsem
švédskou bednu. Problém. Když hrál poslední zápas v Plzni, rozlučku
s kariérou, přišli mu slavní fotbalisté,
Proč? Vždyť to není nic těžkého? Navíc hokejisté, herci, zpěváci. A v benefici
pro fotbalistu, který je pořád v po- Pavla Horvátha nastoupil i sedmiletý syn
hybu. Patrik. „Co víc si může přát táta, než že
Jenže já se bál, že si rozbiju pusu. Jsem ši- nastoupí v zápase s vlastním synem. To je
kovnej na nohy, to jo. Ale na nic jinýho. Na stejně dojemný jako to samotný loučení,“
ruce nemocnej a jinak pohybově jsem spíš usmíval se Pavel. „Jednou si o tom zápase
nemotora. budeme povídat, teď z toho ještě asi nemá
rozum.“ Přišla samozřejmě i dcera
Vidíš, to bych neřekl… Adriana, které bude na podzim čtrnáct,
Zeptej se táty. Když jsme s bráchou Kájou pozdravit tátu, podpořit ho na samém
projevili přání lepit modýlky letadel, táta, konci kariéry.
který byl odjakživa šikovný, zajásal a kou-
pil několik krásných modelů a dotáhl to Oblíbený patron
domů. Obřadně je rozložil po stole v ku-
chyni, svolal celou rodinu a začali jsme. Pavel Horváth vždycky rád zavítá mezi
fotbalovou mládež. Při svém působení
Jak to dopadlo? Tváříš se, že nedo- v českých klubech navštěvoval coby
padlo… čestný host krajská finále McDonald’s
Skončilo to fiaskem! Deset minut jsem na Cupu a před dvěma lety byl mezi dětmi
to koukal a odešel. Nedal bych to, slepil oblíbeným patronem celého 16. ročníku
bych si tak akorát ruce a nohy k sobě. Brá- tohoto školského turnaje. Horvi fandil při
cha to vydržel o deset minut dýl, ale pak zápasech, radil hráčům, fotil se s nimi
vzal roha taky. Nebavilo nás to a táta si na- a rozdával autogramy, nakonec předával
konec všechny ty modely lepil sám. i ceny. A ti, co se s ním setkali, na něj
pořád rádi vzpomínají.
Pavle, téma posledních dní je tvá roz-
lučka s kariérou. Končíš na vrcholu sil,
dalším triumfem, třetím titulem
s Plzní. Jaké je to loučení?
Odcházím nejšťastnější, jak to jen jde.
Lepší konec jsem si ve čtyřiceti letech ne-
mohl představovat. I když už jsem toho
tolik nenahrál, pořád jsem byl součástí
týmu, měl mu co dát, poradil jsem, hecoval,
přišel do hry na pár minut. Na konci si člo-
věk uvědomí, jak krásnou a dlouhou kari-
éru měl. D
TEXT MICHAL CHYTIL
FOTO MÁRIA RUŠINOVÁ, McDonald’s Cup
6 3/2015
