Page 9 - Časopis DO TOHO! 2 / 2016
P. 9
ADAM SEBASTIAN
HELCELET
Narozen: 27. října 1991 v Turnově
Sport: atletika, víceboj
Klub: PSK Olymp Praha
Úspěchy: bronz z ME 22 (2013, desetiboj),
ME 22 – 4. místo (2011), HME – 4. místo
(2013), HME – 5. místo (2015), HMS – 5. místo
(2016)
Osobní rekordy: desetiboj – 8252 (2013);
sedmiboj – 6164 (2015)
Podporuje: Sportovní ligu ZŠ (patron atletiky
2014/15)
Zajímavost: Slyší na obě jména, většina lidí
mu ale říká Adame.
Praděda je slavný, dokonce jsou po
něm pojmenovány ulice. Prošel sis
Helceletovu ulici?
A: Prošel, ale jenom v Olomouci. Tu v Brně
ne.
Stíhali jste vždycky školu, nebo šla
kvůli atletice stranou?
D: Na základce to bylo úplně v pohodě, zá-
vodilo se o víkendu. Na gymnáziu šlo
všechno stranou. Ale vycházeli nám vstříc,
chodila jsem na sportovní gympl.
A: Vzhledem k tomu, že jsem chodil i na
sportovní základní školu, tak měl sport jsem trošku dostal za uši z předmětu než jsem si vyzkoušela čtvrtku. A bylo roz-
hodnuto. Odchod k trenérce Martině Blaž-
přednost. Na střední jsem měl individuální »česká politika 1945-1989«, politika ko- kové do Prahy, zaměření na 400 metrů,
pak překážky. Vybírala jsem si, co mi šlo.
plán, ale stíhal jsem. munistického režimu. Což mě bavilo. Tedy (smích) A teď si vybírat nemůžu, překážky
už mi zbyly.
do té doby, než mě podrtil. Ale jinak mě A: Já jsem chtěl vždycky dělat desetiboj,
v podstatě jsem o něm nikdy nezapochybo-
Jak vzpomínáte na školní jídelny... baví historické předměty. val. Táta to sledoval, koukali jsme na Dvořku,
Šébu. Přišli mi jako jediní z toho atletického
D: Já jedla úplně všechno a dokonce mi to pole jako gladiátoři, fakt chlapi. Řekl jsem si,
že bych chtěl takový být taky. Vítězila u mě
i chutnalo. Třeba když jsme měli líčka na Deniso, zkoušíš Adama, nebo má při všestrannost, hrál jsem i házenou, basket,
fotbal, florbal. Miluju kolektivní sporty, chtěl
smetaně, tak jsem k tomu snědla i hodně učení raději klid? bych nějaký dělat. Jenže mě strašně štvalo,
že mi to tam ti lidi kazili. (smích)
knedlíků. Já na tom vyrostla a nikdy jsem D: Má radši klid, nechávám ho. Ale mám D: Miluje kolektivní sport, ale musí ho hrát
sám.
proti školnímu jídlu nic neměla. A teď, pocit, že mi občas něco říká. Asi se chce
když jezdíme na Sazka Olympijské více- s něčím podělit. Dobře se mu učí v obý-
boje, tak chodíme do školních jídelen. Ráda váku, takže se nemůžu ani dívat na tele-
si zavzpomínám. vizi. Doma pak máme opravdu klid.
A: Já jsem byl dost vybíravej, měl jsem A: Ty jsi v kuchyni, vaříš mi a staráš se
s tím problém. A vlastně mi to zůstalo. o mě. A když ti něco vyprávím, tak se to
Jsem absolutně vysazenej na jídla školního tím i líp učím.
typu.
D: A nemáš rád koprovku. Jak jste se vlastně dostali k atletice
A: Nesnáším ji. a vašim disciplínám?
D: Já to asi budu mít na delší povídání. Mě Čněli jste vždycky nad ostatními?
D: Já myslím, že jo. Už když jsem dělala ta-
Adame, jak při tom všem tréninku přivedla do atletického kroužku v Orlové kové talentovky na tenis, tak si všimli, že
jsem běhavá. Jako mladší žačka jsem na
zvládáš Metropolitní univerzitu? máma, dělala jsem úplně všechno. I přes- druhé lize porážela ženy.
A: Školu jsem zvládal v pohodě, neměl polní běhy. Skok do dálky mi šel nejlépe, A: U kluků je to složitější, každý v pubertě vy-
jsem problémy se žádným předmětem, tak trenér Duda mě vzal v deváté třídě pod spívá jinak, srovná se to až třeba v juniorech.
V první až třetí třídě jsem vynikal, pak začali
„ Závvoedívmšeemsp! olu “zkoušky jsem dělal napoprvé. Akorát teď svá křídla. Skákala jsem a dělala víceboje, kluci vyspívat, já jsem trochu opožděnější.
V dorostencích už to zase šlo.
Vzpomenete si na svojí první medaili?
D: To bylo určitě mistrovství Moravy a Slez- >>>
ska. Ale netuším v jaké disciplíně.
2/2016 9
