Page 6 - ČASOPIS DO TOHO! - 3/2016
P. 6
HVĚZDA
UČIL SE U HORVIHO
Patron letošního McDonald’s Cupu VLADIMÍR DARIDA před
čtyřmi lety na mistrovství Evropy ještě sbíral zkušenosti,
na letošním Euru by už měl patřit k oporám české reprezentace.
P ovídají si o něm skauti slavného
Realu Madrid, jeho hvězda letí
strmě vzhůru, ale tak nějak lehce
a elegantně. Pětadvacetiletý zálo-
žník a špílmachr Herthy Berlín, také hrá-
val žákovský McDonald´s Cup, z plzeňské
fotbalové třídy se vypracoval do áčka Vik-
torky, kde získal dva tituly a odtud už byl
jen krůček do německé bundesligy.
Vláďo, jak vzpomínáš na McDonald’s
Cup?
Moc rád, stejně jako na celé dětství, které
bylo hodně sportovní a hlavně fotbalové.
My jsme tenhle turnaj brali jako výzvu, ob-
rovskou motivaci, chtěli jsme něco doká-
zat, někam se dostat. Bylo to hezký,
McDonald´s Cup měl mezi klukama
vždycky zvuk a prestiž.
Ty jsi chodil do fotbalové třídy, neměli
jste pocit, že musíte vyhrát, když řada
soupeřů nebyla vyloženě z řad fotba-
lových týmů?
Asi trochu ano, pro nás to byl sice další tur-
naj, ale hodně ceněný. Chtěli jsme dokázat,
že jsme dobří. My jsme byli hodně ambici-
ózní, ale nedá se říct, že namachrovaní. dělat za barákem, tak to bylo naše, Tenis, Chtěl jsi s fotbalem někdy praštit?
Nás prostě bavilo hrát a vyhrávat a měli hokejbal, florbal, jsem sportovní typ, takže Znáš to, člověk zápasí sám se sebou
jsme k tomu skvělou partu. celé dětství byl hlavně sport. v těch telecích letech.
Bohužel mě to také potkalo. No, nebylo to
Dvakrát jste ten turnaj vyhráli, tedy Učitel František Puchmertl tě chválil, se mnou asi jednoduché. Ale nějak jsme to
konkrétně ZŠ Terezie Brzkové. že jsi byl jako kluk běhavý a snaživý. společně s rodiči a trenéry ustáli.
Naše škola ano, ale já u toho už nebyl. Bylo Vzpomínáš na něho?
to potom, co jsme odešli, ale nástupci to Jasně, na něho vzpomínám moc rád, ale Co se stalo?
vyhráli dvakrát po sobě, což mě na druhé samozřejmě také na další trenéry. Hodně Začalo to kolem patnáctého roku, kdy
straně těšilo. mi dal i náš třídní a zároveň trenér, pan všichni spoluhráči vytáhli a zmužněli, vy-
Linhart. S ním jsme prošli základku, vedl spěli. Přecházelo se do dorostu a já byl
„Jak vzpomínáš na školní léta? nás až do patnácti let. Jinak jestli jsem pořád malý, pořád se s mým tělem nic ne-
běhal? No asi jo, když to pan Puchmertl dělo, byl jsem skoro poloviční oproti ostat-
Jako na krásné a bezstarostné chvíle. Měli říká. (usmívá se) ním.
jsme skvělou partu, byli jsme mladí chrti,
co chtějí vyhrávat. Člověk si většinou uvě- Byl jsi nervózní, že nerosteš.
domí až s odstupem času, jak se měl dobře, Byl. Přišel jsem do dorostu a říkali, že jsem
co všechno prožil, ale my jsme to věděli už dobrej fotbalista, ale bojí se mě nasazovat do
tehdy. Jak je to super, že jsme si tak ná-
ramně sedli, že máme štěstí na fotbalový zápasů, aby mě někdo nezranil. Trvalo to dva
tým i partu. Hodně jsme drželi pohromadě. Musíš chtít. roky a už mě to hodně otravovalo. Střídal
Po škole se společně chodilo na tréninky, jsem nebo jen vysedával na lavičce. Obrovská
o víkendech se jezdilo na zápasy. Poho- frustrace! A to jsem se tím chtěl praštit.
dička.
Hrát, vyhrávat A jak se to zlomilo?
Jaké jsi měl koníčky mimo fotbal?
U mě to bylo jednoduchý. Co jsme mohli Naštěstí doktoři zjistili diagnózu, objevili
6 3/2016 “ mi celiakii. A když jsem začal držet bez-
