Page 8 - DO TOHO! - 5/2017

HVĚZDA
>>> tři zastávky tramvají. A musím se pochlubit,
při přijímačkách jsem měl plný počet bodů
z matematiky. To se u sportovců moc nestá-
valo. Na matematické olympiády jsem ale ne-
chodil, jen na základce jsem to dotáhl do vý-
běru Prahy 3.
Dá se stíhat sport a studium? Uvažoval
jsi o vysoké?
Teď to moc nezvládám, ale chtěl bych něco
dělat. U mě záleží na sezoně, kdy skončí
a kolik pak je času. Když jsem hrál za Barce-
lonu, tak to nepřicházelo v úvahu, sezona
končila v červnu. Ovšem teď už se dá něco
dálkového zvládnout, matfyz to ovšem sto-
procentně nebude. Uvidíme.
Na palubovce nejsi k udržení, lítáš, ská-
češ, srážíš se. Prostě zlobíš. Zlobil jsi ve
škole?
Nejvíc. Abych na sebe prásknul, docela jsem
šikanoval. Ale nebylo to tak, že bych byl zlej.
Já byl velkej a hyperaktivní a největší prob-
lémy jsem měl, když jsme sportovali. Neuměl
jsem prohrávat, takže jsem byl hrozně zlej na
ostatní, které to třeba tolik nebavilo a kazili
nám to. Ze základky asi na mě nemají všichni
dobré vzpomínky.
To se mi nechce věřit. Ty, takový hodný
sympaťák?
Bylo to tak. Ale pak jsem si našel basket, kde
byla stejná skupina lidí, která měla stejné
myšlení jako já, a bylo to v pohodě. Byl jsem
grázl, v žákovské knížce jsem měl pár dlou-
hých zápisů. Spíš jsem tam měl poznámky,
než pochvaly. A občas jsem rozbrečel pár lidí.
Měl jsi sníženou známku z chování?
Nejsem si jistý, možná, když jsem v dílnách
přitloukl do lavice pár hřebíků. Za to byla
dvojka z chování, ale to už mi nevadilo, pro-
tože to bylo v devítce a já byl přijatý na gympl.
Nechme školy, jsi především basketba-
lista, čtvrtý Čech v NBA. Kdy jsi o této
soutěži začal reálně uvažovat?
Snil jsem o ní pořád. Koukal jsem na nejlepší
akce, sjížděl všechna možná videa z NBA
včetně Michaela Jordana. To byl sen, kvůli
kterému jsem začal hrát basket. Ale reálně
jsem začal vnímat, že by se mi sen mohl spl-
nit, během kempu pro »prospekty« z Evropy,
kde nás sledovali skauti z NBA. V šestnácti
jsem tam byl nejmladší a docela se mi dařilo.
Vědělo se o mně, byl jsem zámoří blíž.
Dostal jsi cestou za svým snem ránu,
která tě posadila na zem?
V jednu chvíli byl kolem mě velký boom.
Jenže během třetí sezony v Seville, kdy mi
bylo dvacet a měl jsem rok před draftem, se
mi nedařilo, moc jsem nehrál. Skauti o mě ří-
kali negativní věci. Možná kdyby mě drafto-
vali o rok později, tak bych byl na vyšší příčce
a měl lepší pozici.
8 5/2017
Ale i tak si tě vybral Washington.
Vzali si mě, klub se pak rozhodl nechat mě
ještě v Evropě, abych se rozvíjel. A tam přišel nastupoval proti hráčům, které jsem znal
největší boom. Měl jsem dobrého trenéra
a začalo se mi dařit. Ale ta sezona před tím
byla nepovedená a na psychiku to nebylo jed-
noduchý. Jo, takže mě to posadilo na zem.
V té době jsi oblékal dres Barcelony, ev-
ropského giganta. Ovšem loni jsi ko-
nečně přestoupil do NBA, nejlepší ligy
světa. Je to ještě větší skok než z české
ligy do španělské?
Není, protože jsem měl spoustu zkušeností.
V Barceloně jsem hrál dva roky na nejvyšší
úrovni v Evropě, proti špičce, kde hrávají
i borci, kteří prošli NBA. To skok z Česka do
Španělska byl obrovský, překvapila mě už jen
úroveň tréninku, viděl jsem, co všechno
musím zlepšit. Já byl tady nejlepší, připadalo
mi to tu malý, a najednou jsem dostal ránu.
Uvědomil jsem si, v čem všem musím přidat,
abych se mohl srovnávat s evropskou špičkou.
A co tedy skok mezi Evropou a Amerikou?
Ten je náročný spíš po psychické stránce. Na-
jednou začínám odznovu. Nikdo mě nezná,
nemám tam tu pozici. Američtí fanoušci moc
nerespektují jiné soutěže, takže musím vše
dokázat znovu.
Jaká pro tebe vůbec byla ta první sezona
v NBA?
Je to jiný svět. Lidi se chodí dívat na show,
kterou jim musíte dát. Co se mě týká, bylo to
nahoru dolů. Odnesl jsem si spoustu pozitiv-
ních zážitků, ale i řadu negativních, frustru-
jících, kdy jsem tolik nehrál, nedostal minu-
táž, kterou jsem si představoval. Ale zase na
druhou stranu šlo o první sezonu, byl jsem
nováček. Užíval jsem si už jen fakt, že jsem
z televize.
Je zámořský basket tvrdý?
Neřekl bych, že je tvrdší než v Evropě, ale ur-
čitě rychlejší, atletičtější. I o trochu sobečtější,
Američané mají velké sebevědomí, kluci
z univerzity si věří, že mohou zakončit přes
kohokoliv. Spíš vystřelí, než přihrají. Ale ne-
mají to tak všechny týmy.
Dali ti na prvních trénincích najevo, že
jsi odněkud z Evropy a do NBA nepatříš?
To ne, spoluhráči mě přijali líp, než jsem
čekal. Chválili moje přednosti, vůbec netušili,
že taky skáču. Nebylo to tak, že jim beru
práci. To vůbec.
A byli hodně překvapení z tvých skokan-
ských dovedností?
To jo. Na začátku nečekali, že mohu takhle za-
smečovat.
Je výhodou, že umíš víc jazyků?
Je. Proto apeluji i na děti v kempu, aby na ja-
zyky nekašlaly. Já třeba nebyl úplně nadanej
na angličtinu, ale jelikož jsem pak měl ame-
rického trenéra a kolem basketu se mluví pře-
vážně anglicky, tak jsem se naučil. A když je
člověk ve Španělsku, musí se naučit španěl-
sky. Tohle je zrovna národ, který nerad mluví
jiným jazykem. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi
člověkem – tohle pořekadlo je pravdivé. Když
mluvíte jazykem země, kde jste, tak k vám
místní lidé přistupují daleko vstřícněji. D
TEXT JAN UHLÍK FOTO archiv Tomáše Satoranského