Page 8 - DO TOHO! - 2/2019

HVĚZDA
>>> položila tři testy, že na to mám hodinu. To
byla moje první čtyřka na základní škole, tu
jsem obrečela.
Co vás ve škole nebavilo, v čem jste pla-
vala?
Asi zrovna fyzika, ke které jsem si paradoxně
na střední našla cestu. A chemie. Věděla
jsem, že se tímto směrem nikdy nechci
vydat, ty předměty mě nezajímají. Neměla
jsem chtíč se je naučit. A dějepis mi nešel.
Jaká jste vůbec studentka?
Průměrná, ale hodně pilná. Hodně chybím,
ale všechno si chci doplnit, dopsat. Škola mi
není jedno, v životě ji beru na prvním místě,
až pak je plavání. Nikdy bych nesnesla mít na
vysvědčení čtyřky, to ne. To mi svědomí ne-
dovolí.
Blíží se matura, máte strach?
Učím se, abych ji dala (pozn. rozhovor vznikl
před druhou částí květnových maturit). Na
září už mám jiné plány. (smích)
Co po matuře, zbude energie na VŠ,
nebo se vše vrhne na plavání – trénink
v USA, v Austrálii, jako třeba Bára Záva-
dová?
Po maturitě budu chodit rok na školu kvůli
angličtině, čtyři hodiny pětkrát týdně. Chtěla
bych to zakončit certifikátem. A po olympij-
ském cyklu bych ráda studovala v Americe.
Mám něco vyhlédnutého, několik škol mi na-
bídlo plné stipendium.
Jak vás berou spolužáci a kantoři na Če-
skoslovanské obchodní akademii Dr.
Edvarda Beneše, kde studujete obor
ekonomické lyceum?
Ze třídy lidi vědí, že plavu. I od učitelů padají
občas narážky. Oni mi vycházejí vstříc, když
nestíhám psát test v termínu, tak si mohu
vybrat jiný. Netlačí na mě ve smyslu: No, Se-
emanová, ty to zase neumíš. Spíš mi říkají,
kdybych potřebovala pomoct, tak kdykoliv
mohu přijít. Není to rozhodně tak, že by mi
dávali úlevy, spíš na mě šlapou, abych se
všechno doučila. Za což jsem ráda, nadržo-
vání bych nechtěla. Spolužáci jsou super,
když potřebuju poslat zápisky, vysvětlit ně-
jakou látku, vždycky pomůžou.
Jaký byl maturitní ples, až do rána?
Nebyl. Mám hodnou trenérku, domluvily
jsme se na dni volna po maturiťáku. Užila
jsem si ho s rodinou, zatancovala si s dědou,
tátou. Sranda s lidma ze školy, do poslední
minuty jsme si mysleli, že předtančení ne-
předvedeme, nakonec to šlo lehce. A najed-
nou konec plesu! Co? Na tohle jsme cvičili
třičtvrtě roku, aby byl za pět minut konec?
Z afterparty jsem odcházela někdy v půl
čtvrté. A byla jsem v hodně přijatelném
stavu. Připila jsem si s rodinou, měla tam
hodně plaveckých kamarádů.
8 2/2019
Bára s medailemi z LOH mládeže 2018
Toužila jste být profesionální plavkyní?
Nikdy jsem si neřekla, že budu hodně tréno-
vat a stanu se profesionálním sportovcem.
Myslela jsem si, že budu průměr, něco vystu-
duju a tím se budu živit. Hodně jsem chtěla
být policistkou na koni.
Kdy nastal zlom ve vaší plavecké kari-
éře, kdy jste si řekla, že to má smysl?
Asi 2015, když jsem byla na první velké akci
v Baku. Evropské hry. První závody, kde byl
obrovský bazén, velká konkurence. Podařilo
se mi trošku vyrovnat lepším plavcům.
I když jsem byla nejlíp čtvrtá, byl to úspěch. se o mě něco otře, mám v hlavě, že mě to
Říkala jsem si, že budu účastnice, jenže
z účastnice jsem se přesunula mezi fina-
listky. To jsem si řekla, že kdybych ještě víc Díky plavání poznáváte svět, baví vás
zamakala, tak bych mohla jezdit na podobné
akce. To byl zlom.
Býváte nervózní před vstupem do ba-
zénu, před skokem do vody?
Bývala jsem hodně, tak v patnácti. Teď
nejdu na start se strachem, že něco poka-
zím. Spíš se naštvu: Do háje, vždyť jsem na
to trénovala a mám na to, zaplavat to dobře!
Jsem zdravě nervózní, ale neklepou se mi
kolena.
Nebála jste se jako malá skákat z bloků,
nebo jste od mala vodní tvor?
Začínala jsem v devíti letech, ale před tím
jsem chodila do plavecké školy. Nejdřív mě
učili skákat po nohou, pak kufr, dobře jsem
se otrkala. Ale bojím se jít do rybníka.
Prosím?
Dodneška nesnáším vodu, kde nevidím na
dno. Když plavci řeknou, jdeme do rybníka,
tak se ošívám. A jsem vysazená proti rybám,
vadí mi, jak jsou rychlý, slizký. Vadí mi, když
chce kousnout. (smích)
cestování?
Strašně moc! Po skončení kariéry, až začnu
pracovat a vydělám si peníze, bych chtěla ces-
tovat do zemí, kde jsem byla. Sice létáme na
různá místa, jenže známe jen cestu z hotelu
do bazénu. Během jednoho volného dne nic
nestihnete. Třeba do Singapuru se chci vrá-
tit, to je nádherné město. To je další plus,
proč mě plavání baví.
Váš tým? Nejdůležitější lidé kolem vás?
Vedle skvělé trenérky Petry Škábové je to ro-
dina. Vždycky to tak je, moji nejbližší mi
hodně pomáhají, podporují mě. Máma se
mnou čtyřikrát týdně vstávala v pět na ra-
ňáky, vozila mě na Strahov 15 minut autem,
autobusem by to bylo o půl hodiny delší.
A jde si zaplavat, i když rozhodně nechce, my
jsme s mamkou spáči. Bez finanční podpory
rodičů a prarodičů bych nemohla plavat.
Takže udělat řidičák, osmnáct vám je,
a maminka může spát.
Já už mám řidičák a díky Českému olympij-
skému výboru mi Toyota půjčila auto.
Mamka si oddychne. Ale budu vstávat na-
hlas, určitě ji vzbudím. Mám problémy se
vstáváním, zaklapnu budík a spím. I když jdu
do školy, musím si pojistit, že mě vzbudí. D
TEXT JAN UHLÍK FOTO ČOV