Page 7 - DO TOHO! - 4/2017

Na co nejraději z téhle doby vzpomínáš? Sentiment >>>
dětské roky ponechává v oparu bezstarostnosti.
Taky to byly nejhezčí roky. Všechno je poprvé, osaháváš 4/2017 7
si život, chytáš první zkušenosti, učíš se. Ale to si
všechno uvědomíš s odstupem doby. Vzpomínám na
svého kamaráda Tomáše Pěčka, jak jsme si rozdělili týmy,
jeden byl Real Madrid, druhý třeba Liverpool a kopali
jsme jen ve dvou na asfaltovém házenkářském hřišti. Od
brány k bráně, nahoru dolů, nikdy jsme neměli dost.

Co pro tebe fotbal znamená?
Odjakživa zábava, později životní náplň, filozofie. Na fot-
balu a dění okolo můžeš demonstrovat cokoli. Podstatou
je, že ti vždycky pomůže tým, že tě píle a úsilí dostane
výš. Je to o emocích, radosti i smutku.

Také, že musíš mít štěstí na lidi, bez nich je cesta
nahoru mnohem těžší…
To je pravda. Já měl výjimečného trenéra Pepíka Ža-
loudka. O něm přece vždycky mluvím, bez něho bych se
nedostal nikdy tak daleko.

Bydleli jste u něho přes prázdniny, měl vás, nej-
větší talenty, za své.
Ano, je to tak. On obětovat fotbalu celý život. Druhého
takového nepotkáš. Jezdili jsme z Plzně do Nýřan, kde
bydlel a jeho maminka nám vařila, protože jsme byli hu-
bení až běda. Vykrmovala nás, ale on nás pak na hřišti
honil a všechno z nás dostal.

Byl svým způsobem vizionář.
Určitě! Pozor, to nebyl žádný strejda, on sledoval holand-
skou školu, vytvářel si vlastní styl, předběhl dobu o dva-
cet let. Když jsem přestoupil do Itálie, dělali jsme tam ta
samá cvičení. Na koordinaci pohybu, na posílení partií,
které zdánlivě jako fotbalista nepotřebuješ.

Co to například bylo?
Třeba obyčejné skluzy. Odebrat čistě balón, vypíchnout
ho a rovnou se s ním rozjet dopředu, kreativně. Neztrácet
čas, nebrzdit hru. Převzít balón v pohybu dopředu. Pa-
matuju, jak jsme museli vykopnout míč, udělat kotrme-
lec a zpracovat.

Také dbal na to, abys měl splněné vždy školní po-
vinnosti, než půjdeš na trávník…
Chtěl, aby z nás vyrostli nejen dobří fotbalisté, ale i slušní
lidé. Ve všední dny jsem v Plzni bydlel na intru, o víken-
dech jsem přespával u Žaloudkových. Bylo to tvrdé,
domů jsem se moc nedostal, ale vyplatilo se.

Jaká je tvoje první vzpomínka na trenéra Ža-
loudka?
Bylo mi třináct, ještě ani nehrál v Plzni. Ale dostal jsem
se do českého výběru, který zrovna Pepa Žaloudek tré-
noval. Přišel na pokoj a povídá: Víte, kdo jsem? Koukám
na něj, přemýšlím a tipuju: Asi masér, ne? Později jsme
se tomu vždycky smáli.

Zatrhl ti prý příliš rychlý přestup do Sparty, je to
pravda? Nebyl to risk, že už druhá nabídka nemusí
přijít?
Bylo to tak. Táta tehdy podepsal přestup. Nebyl jsem doma,
nemohl jsem do toho mluvit. Ale Žaloudek zavolal na
Spartu, že mám na takový klub ještě čas a nikam nejdu.
Řekl, že si nejdřív musím dodělat maturitu a pak půjdu dál.